Každý člověk chce bydlet tak, jak se mu líbí. Je logické, že když budete chtít bydlet tam, kde vám bude dobře a kde je třeba teplo, tak klidně můžete bydlet i v zahraničí. Já jsem vždycky chtěla bydlet v Itálii. Ale když jsem tohle řekla své rodině, tak ti jenom kroutili hlavou, protože nechtěli, abych se stěhovala takhle daleko. Oni ví, že jsem taková bláznivá a že bych klidně bydlela téměř kdekoliv. Jak ve Španělsku, tak v Portugalsku. Mně je to úplně jedno, ale hlavně, aby tam bylo slunce. Také jsem stále měla za to, že jednoho dne se zabydlím vážně v Itálii, ale potom u nás v republice jsem našla jednoho kluka.
Byl to můj osudový partner, jsme spolu dodnes. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? Samozřejmě, že vůbec nebydlím v zahraničí, není to žádná Itálie, ani to není žádné Španělsko, ale bydlíme s partnerem v Praze. Moc se nám tam líbí. Vždyť v Praze jsem se také narodila, můj partner také. Jenomže potom se odstěhoval do Ostravy as z Ostravy zpátky do Prahy. Byli jsme spolu asi šest let, dokud jsme se nerozhodli, že spolu budeme také bydlet. Dříve jsme bydleli každý ve svém. Já ještě bydlela s rodinou a můj přítel bydlel úplně sám. Po šesti letech jsme se tedy dohodli, že půjdeme bydlet spolu.
Bydlení že si uděláme opravdu společné a krásné. A protože já jsem vždycky chtěla být interiérová návrhářka a navrhovat interiéry v bytě nebo v domě, tak jsem si všechno zařídila po svém. Byla jsem ráda, že partnerovi tohle nevadilo a že spíše uvítal, že já se chytnu toho, jak bude zařízené naše bydlení. Jak bude vypadat náš byt. Chtěla jsem hlavně prostornou terasu anebo veliký balkon. Na veliký dům jsme neměli samozřejmě finance, a tak jsme si koupili malý byt, ale zase měl opravdu veliký balkon, tohle se mi líbilo. Protože když v bytě není zahrada, což logicky ani nejde, tak jsem vždycky požadovala alespoň velký balkon anebo nějakou terasu.